Psal se rok 2017. Já, jako posledních 11 let, jsem si planoval, že nevynecham jednu krásnou malou akci s velkým srdcem a krásnou tradici. Nebudu psát kdy a ani kde to bylo, ale bylo. Už dlouho jsem to plánovali. Byl jsem natěšený, že je den D a že pojedeme. Přítelkyně tam semnou byla rok před a strašně se jí tam líbilo. Já se těšil, že budu tam, kde na mě nebude nikdo koukat jako na exota, který si hyzdí tělo, jak mi někteří říkali a říkaji.

 

Přijeli jsme odpoledne. Rychle se ubytovali, minutu pěšky , hned vedle akce. Už jak jsme přicházeli, byl jsem nadšený. Hudba byla slyšet, krásná auta a celkem hodně lidí venku. Podotýkám, že mě nikdo neznal. Ale já za ty léta, co jsem jezdil nejen tam, ale i na jiné akce, jsem už vás některé znal. Zaplatili jsme si vstup a šli to rychlé projít. Byli jsme tam asi tři hodiny a pak jsme šli na hotel spát. Věděli jsme, že je ještě druhý den. Večer jsme si vykládali o tom, že nám tam něco nesedí. Druhý den proběhla snídaně, procházka po městě s tím, že jsme se vraceli na akci. Přišli jsme po obědě. Oba jsme se těšili na program a na tetování. Po nějaké době mi tam něco chybělo. Byl jsem v rozpacích. Řekli jsme si, že už pojedeme domu,protože jsme to měli daleko. Celou cestu jsme moc nemluvili a já pořád nad něčím přemýšlel. Přijeli jsme domů. Já si sedl ke stolu s papírem a tužkou a začal něco psát. Prý co děláš? Říkám, dej mi půl hodiny a řeknu ti to. Asi po dvaceti minutách jsem zavolal, že už to mám a předložil jsem název akce a program. První proběhl smích. Pak jsem začal říkat, koho znám a kdo by tam mohl být, kdo by nám udělal stránky a další reklamní věci. Že to jsou kamarádi. Začal jsem přemýšlet nad dalšími body, které jsem si napsal, mezi kterými byl i bod navštívit jedno studio a zjistit nějaké informace a pokecat o mém plánu. Původní záměr byl, že ho oslovím a domluvím se na nějaké spolupráci, popřípadě záštitou studia. Všichni určitě totiž víte, že netetuji.

Záštita nakonec nebyla, ale rád pár proběhlo a myslím, že se z nás i stali přátelé. Další den proběhla návštěva na výstavišti Flora a začal se domlouvat termín akce. Začalo se dělat na stránkách a řešit další věci.

Nikdo mi moc nevěřil, když jsem se o tom nápadu bavil, ale já si šel za svým. Se stránkami a se vším nám to dlouho trvalo a nakonec, když jsme oznámili datum akce, bylo málo času. Asi jen 3 měsíce.

 

Můj prvotní plán byl, že se udělá malá tuzemská akce, ale náklady na pavilon a akci byly velké. Když jsme oznámili datum a začali oslovovat studia, tak buď byl nezájem, nebo že až za rok. Nakonec, kvůli počtu asi 25 umělců, jsem byl nucen akci zrušit. Nechtěl jsem se prezentovat malým garážovým srazem v krásném velkém historickém městě.

 

Dal jsem si pauzu, ať vše promyslím . Zavolal jsem a poprosil, na konci léta 2018, mému kamaradovi, který tetoval snad vše, co mám na sobě, ať mi nakreslí plakát. V říjnu 2018 jsem oznámil první ročník Tattoo Action Haná 2019, který se konal 1.6.-2.6. na výstavišti Flora v hlavním pavilonu. Začal jsem oslovovat studia, která se přihlásila na nultý ročník a do toho nová studia. Šlo to pomalinku a říkal jsem si, že je dostatek času. Bylo to dlouhých 9 měsíců a nakonec přijelo na první ročník 99 umělců, 78 studií z osmi státu Evropy. Nečekal jsem, že z myšlenky tuzemské akce, se povede mezinárodní. Program hotový, ceny nachystane, výstaviště postavené. Na poslední chvilku jsem čekal ještě na plachty a další věci na prezentaci, ale nakonec se vše povedlo. Byl pátek před akcí. 17 hodin. Najednou začala přicházet první studia. Nebudu vám říkat, co se ve mně odehrávalo. Ten pocit je nepopsatelný. Přítelkyně mi řekla, že jak mi nikdo nevěřil, tak je to tady. Hned první den byl hektický a plný napětí. Sobota, od 7 hodiny ranní, byla to stejné. Chtěl jsem být všude a nebyl jsem nikde. Sem tam jsem se objevil u nějakého studia a něco prohodil, ale pořád jsem někde lítal a neměl na nic čas. Vše ze mě spadlo až v neděli, kdy začali hlavní kategorie. Sedl jsem si na pódium. Aspoň na chvilku a užíval jsem si to. Nebyl jsem na akci jako návštěvník, ale byl jsem u porodu něčeho, co mi někteří řekli jako tradice, která vznikla na Hané. Mezi hromadou z vás jsem si našel přátelé a jsem rád. Jste úžasní lidé.

 

Při oznámení druhého ročníku jsem nečekal takový zájem od studií a od návštěvníků. Hodně se o akci mluví . A za to jsem rád. Jsem rád za spolupráci Města Olomouce, za skvělé komentátory, hostesky, kapely, všechny co se na akci podíleli a podílí. Za podporu rodiny a hlavně přítelkyně . Nechci na nikoho zapomenout.

 

Nebudu vás dál obtěžovat psaním. Určitě jsem nenapsal vše. Je toho mnohem víc, ale myslím si, že i tak to stačí.

 

Děkuji všem, kdo četl až do konce. A děkuji za vše.