O akci
Nedávno se mě kolegyně zeptala, jak vlastně vznikl nápad pořádat takovou akci. Začal jsem vyprávět… a uvědomil jsem si, že ten příběh může inspirovat i vás.
Píše se rok 2017. Po jedenácté jsem mířil na jednu malou, ale srdcovou akci. Krásné místo, skvělá tradice, komunita, kde jsem se necítil jako „ten, kdo si hyzdí tělo“, jak mi kdysi říkali. Přijeli jsme s přítelkyní plní očekávání… ale něco bylo jinak. Atmosféra tam byla, auta, hudba, lidé – ale chyběla jiskra. Druhý den jsme odjeli domů tišší, než by člověk čekal.
Sedl jsem ke stolu, vzal papír a tužku – a během dvaceti minut vznikl první návrh akce. Název, program, kontakty, co můžu využít, koho znám. Už tehdy jsem věděl, že netetuju, ale cítil jsem, že chci vytvořit něco, co bude mít duši.
První pokus nevyšel. Malý zájem studií, velký pavilon, obrovské náklady… zrušil jsem to. Nechtěl jsem garážovou akci na místě, které si zaslouží něco víc.
Dal jsem si pauzu. V roce 2018 jsem požádal kamaráda, který mi dělal většinu tetování, aby nakreslil plakát. V říjnu jsem oznámil první ročník. Oslovil jsem studia, co se hlásila rok předtím, a přidal nová. Šlo to pomalu, ale čas byl.
A pak se to stalo.
Na první ročník přijelo 99 umělců, 78 studií z 8 zemí Evropy. Z nápadu malé tuzemské akce se stala mezinárodní událost. Pátek odpoledne, první studia přichází… a já jsem poprvé cítil, že celý ten sen je opravdu skutečný. V sobotu už jsem jen běhal sem a tam, a v neděli – během hlavních kategorií – jsem si konečně sedl a uvědomil si, že jsem u zrodu tradice, kterou teď znáte jako Tattoo Expo Haná.
Druhý ročník? Obrovský zájem, silná komunita, podpora města, přátel, rodiny… a hlavně lidí, které jsem poznal díky tomuto projektu.
Nepíšu všechno – bylo toho mnohem víc. Ale jedno vím jistě:
Bez vás by to neexistovalo.
Děkuju, že jste součástí příběhu. A že ho píšeme dál.
Opatrujte se.